Kámen – nůžky – papír: Hambašským lesem k uhelné díře

1K

„Stoppt Landgrabbing“ / Stopp dolování  – je napsáno na papírovém transparentu.

Na jeden balík papíru je potřeba (500 listů, DIN A4, 2,3 kg) 7,5 kg dřeva , 130 l vody a 26,8 kw energie. Výroba papíru ze dřeva je velmi náročná na energii, vodní zdroje i suroviny.

Je pěkné slunečné odpoledne a já jedu s youtuberským kanálem  eingeschenkt.tv k Hambašskému lesu. Cesta trvá několik hodin, a tak je dostatek času na pozorování okolí: emise, stickstoffoxidy, uhlovodíky, kohlendioxidy a hluk. V průměru sedí v každém autě jeden až dvě osoby – mobilita. Čím vyšší mobilita, tím vyšší blahobyt.?

„Roberte, zastav. Dáme si ještě saskou klobásku než přejedeme k zápaďákům,“ říká Sascha z Vogtlandu (myslí tím západní část Německa).

V dřevěném stánku vedle obrovského supermarketu griluje prodavač klobásy a steaky. Přikládá – hnědým uhlím. Začíná se tvořit fronta a zákazníci netrpělivě čekají na polední snack. Několik kilometrů před Kolínem nad Rýnem sjíždíme z dálnice a jedeme okolo domu, postaveného ze dřeva. Jako bych se ocitla v knize Astrid Lindgrenové.

„Srdečně vás vítáme ,“ zvou nás hostitelé k sobě domů. Uvnitř stojí židle, skříně, stoly, postele – vše ze dřeva. Píši si poznámky do mého papírového bloku:

„Dřevo je jedna z nejstabilnějších surovin v rostlinné říši. Dřevo je je jedno z nejvíce využívaných rostlinných produktů. Dřevo dorůstá a dřevo se využívá všude: stavby kostelů, paláců, válečných lodí (…).“

Podle Waldfiebel jsou německé lesy v průměru 77 let staré a trvale obhospodařované. Koncept hospodárnosti znamená, že za každý poražený strom se zasadí nový.

Dokonce i mosty a obrovské haly mohou být vyrobeny ze surovin jako například samonosná střecha EXPO německého pavilonu ze stříbrné jedle v roce 2000 (zdroj Waldfiebel).

Dalším důležitým produktem je dřevěné uhlí, které se vyrábí převážně z bukového dřeva pomocí zahřívání v metalových pecích. Nevznikají žádné odpady. Každý, kdo někdy seděl u kachlových kamen, ve kterých praskal oheň, ví, jak je teplo příjemné. Ve skutečnosti je vytápění dřevem ekologickou alternativou. Zatímco zemní plyn a minerální olej uvolňují foxilní oxid uhličitý(CO2), dřevo hoří CO2 neutrálně.

Hnědé a černé uhlí jsou nerostným bohatstvím a využívají se pro provoz elektráren, čímž se vyprodukuje teplo, které pociťujeme při otočení kolečka na topení. Černé uhlí se nachází až 1 000 m hluboko, a proto se pro těžbu musí budovat i důlní šachty.

Je 6.října 2018. Přichází 50 000 aktivistů. Na louce nedaleko vesničky Buir (v bezprostřední blízkosti Hambašského lesa) se koná obrovská demonstrace iniciativy Buirer für Buir, spolků Bund für Umweld a Ochrana Německa (BUND), Campactu, Greenpeace a NaturFreunde Deutschlands proti zničení 12 000 let starého Hambašského pralesa, zvaného HAMBI.

Správní soud v Aachenu demonstraci nejdříve zamítl, o několik hodin později byla povolena. „Dnes je to druhá bouřlivá tvář pro vládu NRW a RWE,“ uvedli organizátoři.

HAMBI se stal v posledních letech symbolem protestu vůči těžbě uhlí v Porýní-Vestfálsku. Celková plocha tvoří 100 ha, před začátkem těžby zaujímal les rozlohu 4 100 ha. Těžební prostory dosahují 85 km². Do roku 2040 zde plánuje energická společnost RWE Power AG vytěžit až 2,4 miliardy tun hnědého uhlí.

Na ulici stojí autobus s českou poznávací značkou. Dorazili i aktivisté z Česka,  Hnutí Limity a Kolektiv 115, kteří zorganizovali také protest před německou ambasádou v Praze.

Od 11:00 hod přestávají do Buiru jezdit vlaky, autobusy zůstávají stáv v koloně. Demonstrace začíná 10km dlouhým pochodem po polních cestách, silnici, lesích i loukách. Lidé přicházejí ze všech koutů. Šťastní jsou ti, kteří přijeli na kole nebo pěšky.  Autem nemáte šanci.

Louka se proměňuje v obrovskou party s hudebním programem, vystoupeními. Nechybí ani stánky: jídlo z plastových talířů, nápoje v papírových kelímcích.

Demonstranti pobíhají po louce s telefony a fotí si solfie fotky. „Do háje, zapoměl jsem si nabít mobil a už nemám baterku,“ vypráví mladík s černým šátkem přes obličej svému kamarádovi, který má kromě roušky i sluneční brýle a nelze rozpoznat jeho obličej.

„Proč máš zakrytý obličej?“ ptám se zvědavě.

„Protože nechci, aby někdo můj obličej viděl,“ odpoví a otočí se ke mně zády.

„Zakrytý obličej, žádný názor,“ vyjadřuje se k situaci pán se psem. „Tihle lidé sem nepatří,“ dodává.

Několik metrů od podia parkují traktory – jsou ozdobené nápisy:

„Ackerland in Bauernhand“ / zemědělská půda patří do rukou zemědělců

„Wer seinen Enkeln eine Grubbe gräbt …“ / Kdo jámu svým vnoučatům kope …

„Erst reden –nicht roden“ / Nejdřív si promluvme, pak dolujme

„Irrweg“ / Špatná cesta

„Kohle oder Zukunft“ / Uhlí nebo budoucnost

„falscher Weg“ /chybná cesta

„baggert uns nicht an“ /nebagrujte nás

Všechny zemědělské stroje jsou nastartované – ručička ukazuje plnou nádrž pohonných hmot.

„Sprchuješ se?“ ptám se sympatického klučiny s kaštanovými vlasy, který žije v přilehlé části lesa, zvaného Wiesencamp, kam se do chýší uchýlilo asi 50 lidí, kteří se trvale distancovali od konzumního života.

„Raději se mě neptej,“ stydlivě odpoví a zakření se.

Sedíme před jehou chatrčí a on mi vypráví svůj příběh: „Jsem tu naprosto spokojený. Nepotřebuji skoro nic a když mě někdo z mých přátel chce vidět, přijde sem za mnou. Mladík nemá boty. Chodí naboso.

„Co jíš a co piješ?“ ptám se ho. Zvedne se a jako správný hostitel se ohne pro flašku vína na židli a pro hrnek, který je cítit po kávě. Naleje mi do něj šluk červeného vína a nabízí mi. Pozvání přijímám a vypiji to. Je krátce před polednem.

„Všechno dostáváme pomocí příspěvků a darů. Máme všeho dostatek,“ odpovídá.

„Pěstuješ si zeleninu nebo brambory?“ zajímám se.

„Ne, není potřeba. Jen koření,“ dodává. Poté si vezme jointa a zapálí ho.

„Život je tak krásný,“ rozloučí se se mnou a jde spát do svého minimalistického příbytku.

Wiesencamp se nachází přímo u Hambašského lesa, kde to 6.10.2018 vypadá jako na Václavském náměstí. Nevidím srnku. Nevidím zajíce. Neslyším zpívat ptáky. Les je atakován hromadnou civilizací.

V lese jsou ještě k poznání místa, kde donedávna spousta aktivistů žilo ve skromně postavených lesních domech, zavěšených na stromech. Nacházelo se zde kolem 70 vzdušných chajd. Les byl prodán koncernu RWE. Domy byly zničeny a jejich majitelé byli násilně odvedeni ze svých příbiytků. Do dnešního dne protesty neskončily.

Čím hlouběji do lesa, tím více demonstrantů, kteří zde staví provizorní barikády. Využívají i lesní porost, kmeny, větve.

„To je strašné. Lidé prý chtějí přírodě pomoci. Tyhle klády a větve sice neporostou, ale jsou důležitým obydlím různých zvířat. Lidé by se měli nejdříve informovat, jak les správně chránit, na místo toho, aby tady křičeli a lesem hýbali, jak se jim zlíbí. Už jsem na lesní cestě viděla pohozené 3 plechovky od piva. Myslíte, že je někdo sebral? Ne, všichni kolem chodí jako slepí,“ vypráví Antje z Kolína nad Rýnem a prohlíží si obrázek u lesní cesty.

Mezi Hambašským lesem a RWE-důlním prostorem se začíná vytvářet hustá atmosféra. Aktivisté chtějí blíže k dolům a skandují: „Hambi bleibt“/Hambi zůstane.

Panika? Strach? Nejistota? Taktika?

Na místě jsou policisté, policejní jednotky na koních, 2 zaměstnanci koncernu a ranžerské auto RWE a přichází i povolení od RWE:

Přístup na plochu RWE je 6.10.2018 všem výjimečně povolen.

Policista komentuje situaci, že RWE  zpřístupnila své plochy veřejnosti, aby si lidé mohli provozní oblasti prohlédnout. „Buďte ale opatrní, ať nespadnete,“ varuje policista přítomné aktivisty.

Nikdo mu nevěnuje pozornost a všichni běží k dírám. Demonstranti skákají po vytvořených „dunách“, pobíhají po obrovské ploše a udivují se nad rozvířeným prachem.

Lidé, kteří vidí doly poprvé v životě, jsou šokování. Sedají si na okraj dolů, picknikují, hází hlínu a kameny na veliký bagr. Zaměstnanec RWE ukazuje na aktivisty prostředníček.

„Nejde jen o Hambašský les. Podívejte se například na vesnici Immrath, která je odtud vzdálena asi 100 km. Byla obětována. Za dva dny byl místní Lambartský kostel z 19.stol. srovnán se zemí. Vesnice s více než 1000 obyvateli byla přestěhována do „nový Immrath“. Dokonce byl zničen i hřbitov,“ vypráví Marie z německé spolkové republiky Saarland.

V roce 2017 činila výroba elektřiny v Německu 654 miliardy kWh a dosáhla tak nejvyšší úrovně od roku 1990. Nejvíce k tomu přispěla těžba černého a hnědého uhlí, které dohromady dosáhla přibližně  242 miliard kWh.

Na druhém místě jsou regenerační energie. Jejich příspěvek k výrobě energie se v roce 2017 zvýšil na zhruba 217 miliard kWh u všech zdrojů energie, což odpovídá podílu 33% celkové výroby elektřiny v Německu.

Největší koncern elektřiny v Německu se nazývá RWE.  Zákazníky nejsou jen vedení společnosti RWE nebo zaměstnanci, ale my všichni. Oběti jsou naše děti.

Podle zdroje Stromspiegel 2017 spotřebují domácnosti v Německu v průměru tolik energie:

• jedna osoba v domácnosti : 2.300 kWh
• dvě osoby v domácnosti: 3.000 kWh
• tři osoby v domácnosti: 3.600 kWh
• čtyři osoby v domácnosti: 4.000 kWh
• pět osob v domácnosti: 5.000 kWh

Podíl lesů v jednotlivých německých spolkových zemí:

• Hessen/Hesensko  42%
• Rheinland-Pfalz/Porýní-Falc  42%
• Saarland/Sársko  40%
• Baden-Württemberg /Bádensko-Württembersko 38%
• Bayern/Bavorsko  37%
• Brandenburg, Berlin/Braniborsko, Berlín  37%
• Thüringen/Durynsko  34%
• Sachsen/Sasko  29%
• Nordrhein-Westfallen/Severní Vestfálsko 27%
• Niedersachsen/Dolní Sasko   25%
• Sachsen-Anhalt/Sasko-Anhaltsko  26%
• Hamburg und Bremen/Hamburk a Svobodné hanzovní město Brémy  12%
• Mecklenburg-Vorpommern/Meklenbursko-Přední Pomořansko  24%
• Schleswig-Holstein/Šlesvicko-Holštýnsko  11%
• Deutschland/Německo 32%

Ruku na srdce: Využíváte elektřinu spořivě?