COVID-19 a rozhovory s kompetentními osobami z Německa a České republiky

Publikováno Šárka

Německo a Česká republika se za posledních 25 let názorově sbližují.  Přečtěte si rozhovory o COVID-19 s experty, kteří pracují ve stejném oboru, ale žijí v jiné zemi: v České republice a Německu.

Thomas Schenk

Thomas Schenk (zdroj: Thomas Schenk)

Thomas Schenk je německý producent a spoluzakladatel youtube kanálu einSCHENKt.tv.

nachbarland-cz.de: Pane Schenk, do jaké míry je COVID-19 nebezpečný?

Thomas Schenk: Virus může sloužit k tomu, aby existoval „viník“ a důvod, proč zkolaboval ekonomický a finanční systém. V letech 2017 / 2018 došlo k 25 000 úmrtím na chřipku. Lidé se slabým imunitním systémem umírají na chřipku, nejen na COVID-19, a tak tomu bylo vždy. I letos. Není to hezké, ale všudypřítomná panika je zdraví škodlivá a kontraproduktivní.

Neumann Ondřej, zdroj HlidaciPes.org

Ondřej Neumann (zdroj: HlidaciPes.org)

Ondřej Neumann je českým spoluzakladatelem a ředitelem Ústavu nezávislé žurnalistiky v České republice. Absolvoval obor Ekonomie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

nachbarland-cz.de: Pane Neumanne, podle vydané čtvrtletní zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) „Analýza vývoje ekonomiky ČR – říjen 2019“ česká ekonomika pokračovala navzdory oslabení zahraničních trhů a rostoucí nejistotě vnějšího prostředí v solidním růstu. Hrubý domácí produkt vzrostl ve 2. čtvrtletí 2019 meziročně o 2,8 % a udržel si tak tempo předchozího čtvrtletí. Jaký vliv bude mít COVID-19 na stav ekonomiky v České republice?

Ondřej Neumann: Krátkodobý, ale obrovský. Jsme svědky chaoticky zaváděných tvrdých restriktivních opatření. Lidé jsou strašeni a stresováni. Jsou nejistí, a proto se nechají snadno umlčet. Vzroste počet živnostníků, kteří se nechají zaměstnat v domnění iluze bezpečí. Obávám se ještě vyšší míry koncentrace vlastnictví do rukou úzké skupiny nejbohatších lidí a finančních skupin. O zaměstnance se stát (i kvůli hlasům ve volbách) postará. Dřív nebo později pandemie odezní. Propad ekonomiky bude velmi bolet. Za dva, tři roky už téměř vše jako před COVID-19.

Andy Schäfer, Quelle Anastasiia Preuss

Andy Schäfer, (zdroj: Anastasiia Preuss)

Andy Schäfer je lektor německého jazyka jako druhého jazyka a také studuje sociologii se zaměřením na sociální soudržnost a zvládání konfliktů.

nachbarland-cz.de: Pane Schärfer, přináší digitální výuka a digitalizace na německé školy více potíží nebo příležitostí vzhledem ke koronavirové krizi?

Andy Schäfer: COVID-19 výrazně přiblížil potenciál, který spočívá v digitálním vzdělávání. Určitě je zde ještě co dohánět, zejména pokud jde o technické vybavení škol a školení zaměstnanců v manipulaci s digitálním výukovým softwarem. Je obtížné dát obecnou odpověď na to, do jaké míry je náš vzdělávací systém připraven na požadavky digitalizace. V posledních letech se toho v této oblasti stalo hodně. Nejpozději do tohoto roku by mělo být jasnější, že digitalizaci lze využívat efektivněji – už i proto, aby bylo možné studenty optimálně podporovat. Také bychom si měli položit sociální otázku: Kdo má prostředky k tomu, aby se mohl zúčastnit digitální výuky? To je otázka, kterou bude vzdělávací systém v budoucnu řešit.

Robert Čapek

Robert Čapek (zdroj: Štěpánka Richterová)

Robert Čapek je český lektor, psycholog, učitel a didaktik. Čapek se řídí heslem: „Kdo učí dobře je umělec, kdo učí špatně je zločinec.

nachbarland-cz.de: Pane Čapku, kvůli COVID-19 se mění charakter škol. Jaký je vzdělávací systém v České republice?

Robert Čapek: U distančního vzdělávání se ukazuje, jak který učitel předal svým žákům dobrý vztah ke svému předmětu a jak rozvinul jejich studijní dovednosti. Pokud si vedl dobře, je to pro něho i pro žáky kvalitní základ pro zvládnutí i této situace. Tito kvalitní učitelé využijí specifika domácího vzdělávání ke prospěchu žáků. Na ně můžeme být hrdí. Nekvalitní učitelé se snaží do domovů dětí přenést to nejhorší ze školy, valí do nich nepřiměřený objem formálních úkolů, vyžadují šibeniční termíny, nerespektují rozdílné rodinné podmínky, hodiny je drží před monitory a chovají se k žákům i rodičům vymáhajícím a arogantním způsobem. Rodiče mohou výuku pozorovat zblízka a myslím, že se některým i otevřely oči, jak špatné nebo naopak opravdu dobré je vzdělávání jejich dětí.

Chris Bürger Chemnitz

Chris Bürger (zdroj: Chris Bürger)

Chris Bürger byl v roce 1986 odsouzen na tři roky za „přípravu na nelegální překročení hranice ve vážném případě“ a zatčen. Po šesti měsících věznění v izolaci ve věznici politických vězňů v Karl-Marx-Stadt-Kassberg byl osvobozen na základě amnestie pro politické vězně. Znovu se pokusil o útěk přes německé velvyslanectví v Praze, kde pracoval jako německý mluvčí uprchlíků a zároveň jako organizátor a vedoucí tábora. Jeho příběh je uložen v archivu Paměť národa. V rámci spolku se nyní stará o současné svědky a vězně věznice Kassberg Zeitzeugen Kassberg-Gefängnises e.V.

 

nachbarland-cz.de: Pane Bürger, zažil jste toho hodně, stejně tak jako vězení Kassberg v Chemnitz. Je koronavirová doba srovnatelná s diktaturou?

Chris Bürger: Věznice Kassberg má od roku 1876 velmi bohatou historii. Od nacistické éry přes období ruské okupační zóny až po největší podzemní zadržovací zařízení Stasi v NDR. Výsledkem bylo, že vězení v Kassbergu se samozřejmě stalo místem represí komunistického násilí. V letech 1963 až 1989 to byl také logistický uzel největšího obchodování s lidmi, jaké kdy proběhlo. Z vězení v Kassbergu bylo v období 63-89 vykoupeno a transportováno pryč do Německa 33 570 politicky uvězněných osob. Proto byla věznice v Kassbergu také přezdívaná jako „Brána svobody“. Kdokoli dnes hlasitě stojí na ulici a křičí „diktatura“, nepochopil, co diktatura ve skutečnosti znamená, a sám si odporuje, protože dnes má právo nahlas vyjádřit svůj názor. V diktatuře by dotyčný nejpozději do 10 minut zmizel ze scény a byl uvězněn na velmi dlouhou dobu.

 

Václava Jandečková

Václava Jandečková (zdroj: Jan Rasch)

Václava Jandečková je česká soukromá badatelka zločinů komunismu, publicistka a spisovatelka.

nachbarland-cz.de: Paní Jandečková, ve vašem spolku Společnost pro výzkum zločinů komunismu z.s. usilujete mimo jiné o to, aby zločiny komunismu nebyly zapomenuty s nadějí, že nebudou opakovány. Nesoudíte, ale odhalujete komunistická tajemství. Jaká je vaše prognóza na COVID-19 ve vztahu k společnosti?

Václava Jandečková: Zdravý rozum druhou vlnu očekával. Musíme se s COVID-19 v naší společnosti naučit žít, být ohleduplní, nechtít se za každou cenu zviditelňovat a nabízet líbivá, ale bohužel jen krátkodobá řešení. Pokud se budeme, jak jen to půjde, snažit proměnit nevýhody ve výhody, pak to nebude zcela promarněný čas, ztráta peněz, sociálních kontaktů a nejrůznějších příležitostí. Lidé v sobě potenciál mají, a tak ho určitě přetaví do jiných zajímavých projektů. Nové věci budou vznikat, ale jiné bohužel zanikat. Na druhou stranu není správné nasazovat si růžové brýle a už vůbec ne snažit se pomocí zákona omezit přístup ke klíčovým informacím. Kéž nikdo nebude chtít zneužívat nepříznivé situace k vlastnímu prospěchu a obohacení na úkor jiných. Nesmíme podlehnout strachu. To je nebezpečné.

Ulrich Breßling-Rothe

Ulrich Breßling-Rothe (zdroj: Ulrich Breßling-Rothe)

Ulrich Breßling-Rothe je světoběžník a fotograf z malé vesnice v Durýnsku. 

nachbarland-cz.de: Pane Breßling-Rothe, podle studie R + V (www.ruv.de) je v Německu za rok 2020 na prvním místě strach z terorismu. Je strach nebezpečný a kolik strachu koluje v německé populaci z COVID-19?

Strach je přirozený; chrání nás před nebezpečím nebo nebezpečnými situacemi. Ale může být i negativní a vést nás do izolace. Podle mého názoru je strach z terorismu v Německu poněkud přeceňován.  Strach z COVID-19 je závislý od toho, že virus nevidíme, necítíme a nemůžeme se ho dotknout. Události z roku 2020 každopádně změní naše životní cesty. 

František Červený

František Červený (zdroj: František Červený)

František Červený pracoval jako český vysokohorský průvodce, nyní je projektantem na volné noze. Jeho velkou zálibou je cestování do exotických zemí, sport a fotografování, přičemž jedna z jeho fotografických výstav se konala v Německu.

nachbarland-cz.de: Pane Červený, narušil vám COVID-19 kvalitu života?

František Červený: Díky mnoha létům na cestách jsem se odnaučil stavět si v hlavě překážky ve formě vzdáleností nebo času. Současný rok mi v tomto ohledu díky menšímu množství práce umožnil, být mnohem spontánnější. Myslím, že až si na konci roku udělám sumář letošních kilometrů na kole, kajaku nebo pěšky po horách, zjistím, že tohle byl po stránce cestovní jeden z nejsilnějších roků vůbec. Stačilo se jen přizpůsobit situaci a začít cestovat úplně jiným způsobem.

Thomas Lang

Thomas Lang (zdroj: Thomas Lang)

Thomas Lang je německý historik, který se zabývá historií „Německé Čechy“. Působí také jako řečník, kurátor a hudebník.

nachbarland-cz.de: Pane Lang, pokud COVID-19 nelze chápat jako válku, má virus válečné důsledky na kapitalismus?

Thomas Lang: Současný politický systém má velké nedostatky v sociální spravedlnosti a ve stávající neoliberální ekonomice. Ale válka je určitě mnohem horší. Válka je vedena lidmi. COVID-19 lze v nejlepším případě nazvat zbraní přírody. Pro mě je naděje na mír a uzdravení a stav, že nemusím nic dělat, stav, který mě povzbuzuje a dodává mi sílu, stejně jako to bylo u lidí během války. Naděje, že rodina přežije.

Martin Krsek

Martin Krsek (zdroj: Zdeněk Kompert)

Martin Krsek je český historik a publicista, který se snaží posilovat v lidech pouto k duchu místa, v němž žijí.

nachbarland-cz.de: Pane Krsku, jsou lidé nespokojeni s dobou, ve které žijí a chápou COVID-19 jako zbraň?

Martin Krsek: Velká část populace bývá nespokojená s politickým systémem, v němž zrovna žije, a s nekritickou nostalgií velebí ty minulé režimy. Ať už je to nyní éra socialismu anebo to za socialismu byla zase první republika. Tady vnímám jako zvlášť důležitou roli historiků, aby nepřipomínali minulost jen coby laskavé vyprávění dědů a babiček, ale uchovali si na ni kritický pohled. Jen chyby, o nichž víme, můžeme napravovat. Moje generace (40+) ještě byla konfrontována skrze babičky a dědy přímou zkušeností s druhou světovou válkou, která prarodiče například vedla k vytváření zásob základních potravin. Nákupní horečka na začátku pandemie poukazuje na to, že situaci velká část populace vyhodnotila jako „válečnou“. Poměrně záhy se ale ukázalo, že to není adekvátní příměr. Touha přežít bývá ten nejsilnější pud. Generace, které nezažily války, si ani neumí představit, co všechno člověk snese. Jestli byl COVID-19 v Číně vyvinut jako zbraň, není jasné, ale že se dá využít jako nebezpečná zbraň v politickém boji, jsme viděli a stále vidíme na vlastní oči ve vlastní zemi.

Tatjana Jamnik

Tatjana Jamnik (zdroj: Krysztof Puchyra)

Tatjana Jamnik je bohemistka a pracuje jako literární překladatelka na volné noze, z češtiny překládá autory jako Alexandra Berková, Radka Denemarková, Egon Bondy, Ladislav Fuks. Je předsedkyní občanského sdružení (Kulturně-umělecké sdružení Police Dubové), v rámci kterého propaguje českou literaturu ve Slovinsku a v zahraničí, pořádala také setkání slovinských a německých literárních překladatelů v Berlíně a turné slovinských básníků v Mnichově, Berlíně a Lipsku.

nachbarland-cz.de: Paní Jamnik, co nám vypráví COVID-19?

Tatjana Jamnik: Virus se dá zvládnout, autoritářské vlády ne. Je nesmírně důležité, abychom uměli myslet vlastní hlavou, proto musíme hodně číst a celý život se vzdělávat. Jen tak nebudeme propadat manipulacím a propagandě autoritářských elit. U epidemie viru SARS-COV-2 se ukázalo, že hlavní problém není tolik virus, ale vlády, které zneužívají moc k tomu, aby zrušovaly svobody a lidská práva obyvatelů a demokracii nahradily autoritářským systémem. Místo toho, aby politici pracovali v zájmu obyvatel, korumpované vlády využívají moc k “obsluze” úzkých skupin bohatých lidi. A také se ukázalo, jak nebezpečná je technosféra. Více přenecháváme řízení světa strojům, zejména počítačům. Člověk ve světě řízeném stroji je zbytečný, stává se odpadem. Nejen obyčejní lidé, ale všichni, včetně s politickými a hospodářskými elitami.

Alexander Gumz

Alexander Gumz (zdroj: Dirk Skiba)

Alexander Gumz je německý básník, redaktor a organizátor festivalu poesiefestival berlin a kulturního spolku Künstler*innen – Netzwerk KOOK. Je spoluzakladatelem festivalu HAM.LIT. v Hamburku a v Wortgarten.

nachbarland-cz.de: Pane Gumz, jak se mění literatura v době COVID-19?

Alexander Gumz: Jako téměř každé jiné médium i literatura sleduje dynamiku společnosti, která se stále více diferencuje. Počet dobrých i špatných knih neustále roste, ale 95 % knih čte pouze zainteresovaná menšina. Výjimku tvoří zpravidla jen hrstka zákazníků ročně. Jinak hollywoodské trháky, mainstream a televizní seriály převzaly role, které měla literatura kdysi po celá desetiletí.  I v minulosti neměl každý bestseller formát „Werthera“ od Goetha. A ne všichni lidé četli knihy nepřetržitě. Pokud jde o obsah, kapitalismus nemá co nabídnout, kromě vydělávání a utrácení peněz. Moc, vliv a iluze jsou přímo spojeny s tím, co zbylo z „hodnot“: Pouze silní profitují, mají silnější postavení a reputaci. Naproti tomu slaboch, zůstane „poražený.“ Ať tak či onak, obávám se, že tato pandemie zásadně změní náš každodenní život, náš vztah k lidem. Doufám, že nakonec nezbude jen nedůvěra a strach. Bohužel COVID-19 hraje opravdu významnou roli v souvislosti s naivitou a nekompetentností lidí, kterou člověk zná z průměrně napsaných thrillerů, které pak skončí katastrofou. Právě paranoidní román nebo film je založen na takovém materiálu. Ze 70. let existuje opravdu spousta děl z této žánrové oblasti, které se čtou jako by to byly napsané scénáře ke COVID-19.

Thomas Tadler

Thomas Tadler (zdroj: Thomas Tadler)

Thomas Tadler je Němec a pracuje jako asistent výkonného ředitele, dále se ve firmě stará i o administrativu a účetnictví. „Lepší kolo, stan a odpočinek než jásot, shon a veselí v epicentrech cestovního ruchu,“ říká optimisticky. 

nachbarland-cz.de: Pane Tadler, obnáší opatření spojená s COVID-19 hodně byrokracie a malou eficienci?

Thomas Tadler: Většina opatření je jistě oprávněná k udržení chodu zdravotního systému. V některých opatřeních naopak nevidím absolutně žádnou potřebu a považuji je za přehnané, například zavírání restaurací, které v posledních měsících investovaly spoustu peněz, aby minimalizovaly rizika. Lockdown nepovažuji s určitým odstupem času za správnou cestu. Přijdou horší časy, jak pro ekonomiku, tak pro jednotlivce. Ty velké báječné finanční balíčky se budou muset nějak zaplatit, což v konečném efektu dopadne na každého z nás. Na druhou stranu rozmanité úkoly, skvělý tým lidí a určité svobody a příležitosti jsou na programu každý den, proto stojí za to žít.

Lucie Harazim

Lucie Harasim (zdroj: Lucie Harasim)

Lucie Harasim ist eine Tschechin und arbeitet als Vorstandassistentin bei einer biotechnologischen Firma in Leipzig.

nachbarland-cz.de: Paní Harazim, jaké úkoly má asistentka představenstva v době COVID-19?

Lucie Harasim: Úkoly se staly poněkud jednostrannými. Místo pracovních cest pořádám velké množství videokonferencí a telefonů. Mnoho kolegů pracuje z domova, a tak mi častěji volají. Vyjasňujeme si organizační záležitosti a porovnáváme kalendáře zaměstnanců podle jejich časových možností. Dělat rozhodnutí rychle a efektivně v každodenním kancelářském životě je opravdu umění. Velmi mi pomáhá, že vím přesně, čeho chci dosáhnout, a mám konkrétní představu o projektu a znám cíle. Rozhodování se pro mě stalo snadné. Někdy se mi stane, že pochybuji, zda jsem byla dostatečně opatrná a zvážila všechna rizika a parametry. Nejnáročnější je, zachovat si chladnou hlavu a nepochybovat o svých schopnostech a mít neustále na paměti své vlastní blaho a sebeúctu.

Manfred Bock Arzt

Manfred Bock (zdroj: Šárka Vacková)

OMR Dr. Med. Manfredovi Bock je 84 let a pracuje jako německý internista a kardiolog. Své zdraví podporuje tím, že každé ráno cvičí Pět tibeťanů.

nachbarland-cz.de: Pane Bock, je pro vás koronavirová doba nejtěžší fází ve vašem soukromém a profesním životě?

Manfred Bock: Jako lékař jsem začal pracovat v roce 1960. Velmi důležitou roli v mém životě hrála tříměsíční plavba po moři v severním Atlantiku, během níž jsem na lodi pracoval jako lékař. V té době byla v Hamburku povodeň. To bylo nejtěžší období mého života. Vzpomínám si, když mi ve 2:30 hod ráno zaklepal muž na dveře. Měl zánět slepého střeva. Kvůli bouři na moři jsem ho nemohl operovat. Všechna zařízení popadala na zem jako hrušky. Naše loď vážila 3 000 tun a loď nemohla být přepravena letadlem, neboť by to bylo příliš drahé. Takže jsme s námořníky pádlovali hodinu, abychom se dostali na jinou loď, protože k nám nemohli připlout tak blízko. A pacienta jsme transportovali. Bylo -11 stupňů. Všechno mělo vánoční atmosféru. Po této plavbě jsem odjel domů a za nedlouho jsem jel opět jako lékař na další námořní plavbu. Pluli jsme 6 měsíců. Projeli jsme Francií, Sýrií, Suezským průplavem, Adenem, Srí Lankou, Singapurem, Čínou, Changhei, Severní Koreou, Japonskem (Osaka), Indií, Súdánem, Tureckem a pak zpět do NDR. 1900 jsem v Chemnitz převzal nový byt na Mozartstrasse. Nebyly tam ani okna. Nic. Období NDR však pro mě bylo nejlepší. V dnešní době se člověk bojí nahlédnout do poštovní schránky, aby nezjistil, zda neudělal něco špatně. Časy se změnily. Nyní žijeme v koronavirové  době, což je nebezpečné, protože hodně lidí umírá a myslím, že roušky mají smysl, jinak by je nezavedli, že? Je to jediný způsob. Ale toto období určitě není mojí nejtěžší fází života.

Jan Pirk

Jan Pirk (zdroj: IKEM)

Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc je 72 letý přednosta Kardiocentra IKEM a přední český kardiochirurg. Aby se udržel co nejdéle zdravý, cvičí každé ráno 25 min a 60 min denně se věnuje některé ze sportovních aktivit, ať je to běh, plavání nebo cyklistika.

nachbarland-cz.de: Pane Pirku, která nemoc vás během vaší dosavadní kariéry překvapila nejvíce?

Jan Pirk: Po ukončení Lékařské fakulty UK v Praze jsem nastoupil na chirurgické oddělení Okresní nemocnice v Nymburce, kam za mnou chodili pacienti s klasickými chirurgickými nemocemi, tj. s drobnými i většími úrazy jako zlomeniny, řezné rány a s chirurgickými onemocněními jako jsou např. záněty slepého střeva, operace kýl, žlučníků. Později jsem pracoval na Klinice kardiovaskulární a transplantační chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze a také jsem absolvoval stáž na Ochsner Medical Foundation Center v New Orleans v USA na kardiochirurgickém oddělení. Dále jsem pracoval jako konzultant na kardiochirurgickém oddělení Univerzitní nemocnice v Odense v Dánsku. A později jsem byl jmenován přednostou Kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie IKEM. Současně jsem od roku 1995 přednostou Kardiocentra IKEM a v posledních 30 letech ke mně chodí pacienti výhradně se srdečními onemocněními. Nejvíce mne ale překvapila celková atmosféra kolem infekčního onemocnění Covid-19 a zcela nerozumné nošení roušek při sportování venku a při procházce lesem, kdy na kilometrové vzdálenosti nikdo není. Toto onemocnění je nejnebezpečnější pro lidi, kteří žili dlouhodobě nezdravým životním stylem, který vedl především k obezitě, s tím související např. cukrovkou a v důsledku kouření měli některou z plicních chorob. Těmto může být Covid vysloveně nebezpečný. U ostatních je to běžné chřipkové onemocnění. Velké nebezpečí vidím vlivem sdělovacích prostředků, díky němuž lidé propadli velkému strachu a stresu. Zanedbávají ostatní nebezpečnějších onemocnění. Vím o několika případech zbytečných úmrtí, kdy se lidé báli jít k lékaři  s jiným, z počátku banálním onemocněním, které se rozvinulo v tak těžké, že na něj zemřeli proto, aby se nenakazili infekcí Covid-19.

 

Mohlo bby se Vám také líbit